Areál Vystrkov jako pomník nespravedlivě vězněných architektů
9. října 2022 (07:18)
foto: NPÚ
Výstavba okázalého rekreačního komplexu pro oddech předních funkcionářů patřila k oficiálním státním zakázkám po vzoru Sovětského svazu. Stavby s ojedinělou architektonickou hodnotou byly vybudovány na přelomu 50. a 60. let minulého století v lesích při levém břehu Vltavy, takticky ukryty před zraky veřejnosti a s označením přísně tajné.
Dílo bylo dokončeno v éře prezidenta Antonína Novotného v roce 1963. Díky své velikosti mohl být hlavní hotelový komplex oddělený od jednotlivých vil rozmístěných v lese. Nájemníci tak disponovali skutečným soukromím a přístupem k vodě. Areál se rozkládal na obří ploše 470 hektarů, nebyl zakreslený v mapách a okolí se přísně střežilo. Vzhledem k tomu se veřejnost o tajném sídle dozvěděla podrobněji až po pádu režimu.
Pro jedinečnou zakázku využil ústřední výbor KSČ práci architektů, inženýrů, stavebních techniků i řemeslníků vězněných v té době na Pankráci. Požadovaný byl reprezentativní vzhled na úrovni světového stavebnictví. Autoři orlického střediska tak paradoxně tvořili v souladu s myšlenkami, za které byli pronásledováni. Projekty se podle požadavků funkcionářů předělávaly, pracovníci však nedostávali zaplaceno. Nejsou známá ani jejich jména, pouze na jednotlivých stavbách komplexu odborníci rozeznali rukopisy tehdejších významných osobností české architektury jako byl Stanislav Tobek, Jaroslav Vaculík a Bedřich Rozehnal.
foto: NPÚ
V naší historii nemá tehdejší experiment „Akce Orlík“ obdoby. Národní památkový ústav vede prostřednictvím památkového katalogu podrobné informace k celému středisku včetně popisu jednotlivých budov. K odkazu se hlásí jako k vynikající architektonické památce s ohledem na historii, ale také jako k pomníku práce nespravedlivě vězněných architektů, které by režim k práci na svobodě nikdy nevybral.
Tip redakce: Pokud nechcete, aby vám unikly aktuální informace, staňte se fanoušky naší stránky na Facebooku a budete 24 hodin denně v obraze.
zdroj: pribram.cz / NPÚ
autor: Lenka Kotápišová